dnes má meniny Václav
zajtra Michal Michaela
28.9. 2020
Moje skúsenosti - Nemocnice přátelská dětem
Printer-friendly versionSend by emailPDF version

Minule jsem vám napsala něco o svém těhotenství a porodu, ale nezmínila jsem se, podle čeho jsem vybírala porodnici. Toto opomenutí bych teď napravila - v Praze je celkem 6 porodnic, ale jen jedna jediná nese označení Baby Friendly Hospital. Protože jsem chtěla mít dítě stále u sebe a nechtěla mu zbytečně strkat dudlíky či ho předčasně přikrmovat z láhve, vydala jsem se rodit právě tam.

Na těchto stránkách jsem se v diskusi dočetla názor, že BFH nemocnice jsou nic moc, že v nich matku hodí do vody a nechají ji plácat se v něčem, o čem sama nemá ani ponětí, že přece matka potřebuje čas na to, aby se naučila stát se mámou. Nevím, já mám spíš pocit, že nejvíc záleží na schopnosti člověka dohodnout se.

Baby Friendly nemocnice by měly dodržovat tzv. desatero pro úspěšné kojení, a tomu je přizpůsobený i chod oddělení. S tím samozřejmě musí žena počítat a pokud je jí to proti mysli, je nejlepší, aby šla rodit jinam, má-li tu možnost. Ale to, že sestry vychází vstříc potřebám miminek, přece neznamená, že pro ně matky nic neznamenají!

Když jsem se po porodu natáhla po Verunce, nechali mě, ať se s ní trošku pomazlím, a teprve potom ji vzali na vážení, měření a ošetření. Přinesli mi ji čistě zabalenou a poprvé přiložili na kojení. Nebylo to žádné tahání za prsa, vlastně se mých prsou porodní asistentka ani nedotkla. “Jenom” mi vložila Verunku do náruče tak, že ona sama se krásně přisála. Připadalo mi to naprosto úžasné a i manžel byl z toho dost naměkko. Zhruba po hodině vzájemného mazlení se jsem Verunku předala sestře z novorozeneckého oddělení. Úmyslně píšu - “předala jsem“. Věřím tomu, že kdybych ji odmítla vydat, nechali by mi ji, i když by se to pravděpodobně neobešlo bez dohadování.

Po další hodině jsem byla převezena na šestinedělí a od té chvíle jsme s Verunkou byly stále spolu. Asi bych měla podotknout, že jsem dětská sestra, a i když už osm let dělám na oddělení větších dětí, do péče o miminko mě nikdo zaučovat nemusel. Proto jsem si troufla mít hned Verunku u sebe i přesto, že jsem porodila v noci. Ale myslím, že by to nebyl problém ani kdybych nic neuměla. Hned při prvním přebalování jsem nemohla najít nějaké věci, tak jsem si došla za sestřičkou - a ta nějak nepochopila, o co mi jde, takže mě šla ve dvě v noci učit přebalovat dítě :-)

Na druhou stranu druhý den odpoledne na pokoj přivezli další maminu, která byla naprosto vyřízená a nikdo ji nenutil starat se o miminko, dítě jí v péči zůstalo až tehdy, když se na to sama cítila.

Zkrátka každá máme pusu a snad dokážeme vyjádřit své přání. Jsem unavená a potřebuji se trošku vyspat? Není problém poprosit sestřičku, jestli by se mi nemohla o mimčo postarat. Chci si dojít něco koupit? Opět - požádám sestřičku. Nevím, jak přebalit? Ano, správně - poždádám sestřičku...

Mohla bych mít k oddělení spoustu připomínek, některé věci mě jako sestru docela šokovaly, ale jedno sestrám a lékařům vytknout nemůžu - to, jak se nás snažili zasvětit do péče o dítě. Nemám pocit, že by to bylo hození do vody, sestřičky maminkám opravdu všechno předváděly a kontrolovaly je, zda to dělají správně. Připadala jsem si trapně, když jsem ještě den před propuštěním prosila sestřičku o přiložení Verunky k prsu - a ona se na mne smála, že přiložit cizí dítě je vždycky snazší, než přiložit vlastní... Verunku jsem u prsu měla každou chvíli, pila po malých dávkách, zato velmi často. Je pro mne nepředstavitelné, že bychom měly ležet na oddělení, kde není plný rooming-in, trápila bych se, že moje děťátko pláče hlady daleko ode mne. Miminko chce být spolu s matkou, je to naprosto přirozené. Pravda, je to unavující, zvlášť když máte stejného mazlíka jako já. Jak jsem záviděla své kolegyni z pokoje, jejíž dítě se napilo, usnulo a ona pak měla celé čtyři hodiny pro sebe, než se znova probudilo! Jenže na druhou stranu, péče o dítě byla ta jediná povinnost, kterou jsem v porodnici měla. Nemusela jsem vařit, prát, žehlit, uklízet... Tak proč se zbavovat i této zodpovědnsti?

Navíc ve většině ostatních porodnic bych se dozvěděla, že mám slabé mléko, a je tedy nutné dítě přikrmovat. Co na tom, že dítě prospívá, mne dlouhé a časté kojení nevadí, bradavky mám v pořádku... Jsou dokonce nemocnice, kde se příkrm podává naprosto VŠEM dětem... Psychologové čím dál častěji tvrdí, že první minuty jsou pro další vývoj novorozence důležité, že čím víc (a dřív) může být matka s dítětem, tím je to pro dítě lepší.

Nemocnice přátelská dětem vytváří příležitost pro matku i miminko, aby se dokázaly vzájemně poznat, sžít se, aby se maminka naučila rozumět svému dítěti. Je jenom na matce, zda této příležitosti dokáže využít.






Sylvia Lanštiaková